S věkem v lidském těle dochází ke změnám, které se primárně projevují snížením mnoha biologických funkcí a také snížením přizpůsobivosti vůči změnám spojeným s metabolickým a psychologickým stresem. Tyto fyziologické změny jsou obvykle doprovázeny změnami chování.
Biologické aspekty stárnutí
Biologické aspekty stárnutí zahrnují nejen změny způsobené stárnutím, ale také výrazně zhoršují celkový zdravotní stav nebo přinejmenším přispívají k jeho změně.
Stárnutí má hodně společného s opotřebením. Lidské tělo se podobá složitému stroji, který po dosažení určité hranice své existence začíná poměrně rychle stárnout (trup ztrácí výdrž, některé části selhávají, motor ztrácí sílu). Rychlost stárnutí stroje závisí na kvalitě kovu, ze kterého je vyroben, na způsobu jeho provozu a podpoře výkonu. Podobně je to s lidským, a každým živým, organismem.

Lidské stárnutí tedy také závisí na vlastnostech jeho konstrukce - tj. na jeho původních přirozených danostech a na vlastnostech získaných (upgrade) a také na povaze využití těla - tj. způsoby práce, odpočinek, výživa. To za předpokladu, že neexistují žádné vrozené specifické rysy nebo genetické abnormality. Pro přežití člověka jsou velmi důležité specifické rysy tělesných systémů.
Je důležité si uvědomit, že stárnutí je dynamická a komplexní kaskáda událostí. Nemá jediný výchozí bod nebo událost, kterou lze nazvat hlavní příčinou.
Zásadní je, že po 40. roce letech se úmrtnost na chronické choroby zvyšuje a po 60. roce zvyšuje prudce.
Až dosud byla lékařská a výzkumná klinická praxe omezena buď na symptomy (např. bolest), nebo na specifické problémy, které jsou způsobeny změnami v genové expresi (např. zánět). Jen takové úzké pohledy však vedou k mnoha klinickým selháním a zklamáním při pokusech o léčbu nemocí souvisejících s věkem. Existují ale i jiné, již probádané a odzkoušené cesty.
Nemoci seniorů
Se změnou celkového zdravotního stavu jsou lidé v pozdějším věku zranitelnější vůči nemocem, z nichž mnohé jsou spojeny se snížením účinnosti imunitního systému. Tyto nemoci se nazývají nemoci seniorů.
Zpravidla se jedná o kombinaci příznaků stárnutí a nemocí, proti nimž tělo nemůže bojovat jako dříve. Například mladý člověk se může rychle zotavit z pneumonie, ale u staršího člověka se může toto onemocnění pro něj stát osudným.
Účinnost mnoha životně důležitých orgánů, jako je mozek, srdce, plíce, je snížena. Tento pokles je částečně důsledkem ztráty buněk v těchto orgánech a snížením schopnosti je obnovit. Kromě toho buňky starších lidí, a to i kvůli menšímu počtu dělení, nejsou vždy schopny vykonávat své funkce včas a stejně efektivně. Rovněž některé buněčné enzymy snižují svou účinnost. Zvyšuje se riziko výskytu i rychlost některých genetických mutací.
Onemocnění související s věkem se vyvíjejí, když se objevují genetické nedostatky v důsledku zkracování telomer
Takto vypadá vztah mezi genetickou predispozicí a nemocemi souvisejícími s věkem. Například vezměme gen, který zvyšuje riziko srdečních chorob. Tento gen se neprojevuje jako ateroskleróza, když je vám 5 let, ale po 50 letech může výrazně změnit váš život, a dokonce vás zabít. Stejně tak nedostatek fyzické aktivity, špatná strava a kouření také nezpůsobí srdeční infarkt hned, ale může se tak stát, když stárnete. Existuje tedy zhruba stejný vztah mezi životním stylem a určitými nemocemi souvisejícími s věkem. Ve skutečnosti není nemoc způsobena geny, ale jejich expresí a genová exprese je řízena mnoha faktory.
Geny způsobují nebo nezpůsobují onemocnění, v závislosti na tom, co jsou vyjádřeny v datech, na konkrétních okolnostech. Ani „nebezpečný gen“ nezpůsobuje žádné problémy, pokud je jeho vyjádření (exprese) nedostatečné nebo jeho projevy jsou omezeny určitými okolnostmi. Mezi tyto okolnosti patří životní styl, životní prostředí, psychologické faktory, další geny včetně modulátorů, modifikátorů a regulátorů (účinky zevnitř a ven) a samozřejmě biologický věk. Z tohoto důvodu se mohou geny, které jsou v mládí zcela neškodné, ve stáří stát smrtícími.
Telomery se s věkem zkracují, a proto mnoho genů mění expresní vzorce. V některých je exprese zesílena, v jiných je oslabena, v některých se reakce na jiné geny nebo účinky cytokinů mění, v jiných reaguje na změny prostředí.
Pokud si uvědomíme skutečnost, že změny v genové expresi mohou být způsobeny zkrácením telomer, pak s nástrojem ovlivňujícím telomery můžeme něco dělat s nemocemi souvisejícími s věkem. Prodloužením telomer a obnovením genové exprese můžeme léčit nemoci související s věkem.

Nyní existují všechny důvody chovat se ke stárnutí nikoli jako k nevyhnutelnému souboru specifických změn, které způsobují konkrétní onemocnění, ale jako k okolnosti, jejíž výsledky lze zmírnit. Je třeba zvážit prevenci nemocí související s věkem.
Comments